Panny Marie, Matky Církve

Blahoslavené Panně Marii byl udělen titul Matka církve, protože porodila Krista, hlavu Církve, a předtím, než Syn na kříži odevzdal svého ducha, se stala matkou vykoupených.

Svatý papež Pavel VI. toto pojmenování slavnostně potvrdil v promluvě k otcům 2. vatikánského sněmu 21. listopadu 1964; jeho záměrem bylo, "aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce".

Závazná liturgická památka Panny Marie, Matky církve je nově v kalendáři všeobecné církve na základě dekretu Ecclesia Mater vydaného na podnět papeže Františka 3. března 2018.

Připadá na pondělí po slavnosti Seslání Ducha svatého a její datum je tedy pohyblivé v závislosti na datu Velikonoc. Papež ji ustanovil s cílem "podpořit ... růst mateřského cítění a ryzí mariánskou úctu."

Z promluvy svatého papeže Pavla VI. na závěr třetího jednacího období 2. vatikánského sněmu

(21. listopadu 1964: AAS 56 [1964], 1015-1016)

Maria je Matka církve

Uvažujeme o úzkých vztazích, kterými jsou spojeny Maria a církev, a k slávě blahoslavené Panny i k naší útěše prohlašujeme převelice svatou Marii Matkou církve, to znamená veškerého křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů, kteří Marii nazývají láskyplnou Matkou. A naším záměrem je, aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce a předával jí své prosby.

Nejde, ctihodní bratři, o titul, který by byl v křesťanské zbožnosti neobvyklý - naopak, když křesťané a celá církev Marii vzývají, nejraději volí právě titul Matka. Tento titul má ve skutečnosti vztah k pravému důvodu zbožné úcty k Marii, protože se pevně opírá o samotnou důstojnost, kterou byla Maria obdařena jako Matka Vtěleného Božího Slova.

Jako je totiž božské mateřství příčinou, proč má Maria jedinečné vztahy s Kristem a je přítomna v díle spásy, které vykonal Kristus Ježíš, tak vyplývají z božského mateřství zvláště vztahy, které existují mezi Marií a církví. Když je Maria Matkou Kristovou a ten ihned a ještě v jejím panenském lůně přijal lidskou přirozenost, spojil tehdy se sebou Kristus jako Hlava své mystické tělo, kterým je církev. Maria má tudíž být považována jak za Matku Kristovu, tak za Matku všech věřících a všech pastýřů, tedy církve.

To je důvod, proč k ní máme pozvedat oči - nejsou toho hodné a jsou slabé, nicméně planou důvěrou a synovskou láskou. Ta, která nám kdysi dala Ježíše, pramen nebeské milosti, určitě nemůže upírat církvi svou mateřskou péči, zvlášť v této době, v níž se Kristova Nevěsta s větším úsilím snaží plnit svůj úkol v díle spásy.

Velmi úzké vztahy, které existují mezi touto naší nebeskou Matkou a lidským rodem, nás pak vedou k tomu, abychom tuto důvěru ještě živili a upevňovali. I když Bůh zahrnul Marii velmi četnými a podivuhodnými dary, aby ji učinil důstojnou Matkou Vtěleného Slova, je nám velmi blízko. Tak jako my je i ona dcera Adamova, a proto je to také díky stejné lidské přirozenosti naše sestra; s ohledem na budoucí Kristovy zásluhy byla sice uchráněna dědičné poskvrny, ale k darům přijatým od Boha sama připojila příklad své vlastní dokonalé víry, takže si zasloužila pochvalu v evangeliu: Blahoslavená, která jsi uvěřila.1

V tomto smrtelném životě uskutečnila dokonalý vzor Kristova učedníka, byla zrcadlem všech ctností a plně do svého chování promítla ta blahoslavenství, která hlásal Kristus Ježíš. Celá církev, když rozvíjí svůj mnohotvárný život a horlivou aktivitu, si proto bere od Panny Bohorodičky ten nejlepší příklad, jak má dokonale následovat Krista.

1 Srov. Lk 1,45.