Poselství Svatého otce Františka k 58. Světovému dni míru

 1. ledna 2025

Odpusť nám naše dluhy, uděl nám svůj pokoj

I. Naslouchat volání ohroženého lidstva

1. Na prahu tohoto nového roku, který nám daroval náš nebeský Otec, jubilejního roku zasvěceného naději, přeji co nejupřímněji mír každé ženě a každému muži, zvláště těm, kteří se cítí sklíčeni svým životním stavem, odsouzeni svými vlastními chybami, zdrceni soudy druhých a nevidí už žádnou perspektivu svého života. Všem vám přeji naději a pokoj, neboť toto je milostivý rok, který vyvěrá ze Srdce Vykupitele!

2. V roce 2025 slaví katolická církev Jubileum, událost, která naplňuje srdce nadějí. Jubileum má svůj původ ve staré židovské tradici, kdy troubení na beraní roh (hebrejsky yobel) každých čtyřicet devět let ohlašovalo období milosti a osvobození pro všechen lid (srov. Lv 25,10). Toto slavnostní troubení se mělo v ideálním případě ozývat po celém světě (srov. Lv 25,9), aby byla znovu nastolena Boží spravedlnost v různých oblastech života: v užívání půdy, ve vlastnictví majetku, ve vztahu k bližnímu, zejména k těm nejchudším a k těm, kteří upadli v nemilost. Troubení na roh připomínalo všem lidem, bohatým i chudým, že žádný člověk nepřichází na svět, aby byl utlačován: jsme bratři a sestry, děti téhož Otce, zrozené ke svobodě podle Pánovy vůle (srov. Lv 25,17.25.43.46.55).

3. I dnes je Jubileum událostí, která nás vybízí, abychom usilovali o Boží osvobozující spravedlnost na celé zemi. Místo troubení na roh bychom na začátku tohoto milostivého roku chtěli naslouchat "zoufalému křiku o pomoc"[1], který se podobně jako hlas krve spravedlivého Ábela ozývá z mnoha koutů země (srov. Gn 4,10) a kterému Bůh nikdy nepřestává naslouchat. A my se zase cítíme být povoláni k tomu, stát se hlasem tolika případů vykořisťování země a útlaku bližních.[2] Takové nespravedlnosti na sebe někdy berou podobu toho, co svatý Jan Pavel II. nazval "strukturami hříchu"[3], protože nejsou způsobeny pouze nepravostí některých osob, ale takříkajíc se zakořenily a jsou založeny na rozsáhlé spoluvině.

4. Každý z nás se musí cítit určitým způsobem odpovědný za devastaci, které je vystaven náš společný domov, počínaje činy, které, byť jen nepřímo, živí konflikty, jež sužují lidstvo. Odlišné, ale vzájemně propojené systémové problémy, které trápí naši planetu,[4] se tak vzájemně prolínají. Mám na mysli zejména nerovnosti všeho druhu, nelidské zacházení s migranty, zhoršování životního prostředí, zmatek úmyslně vyvolaný dezinformacemi, odmítání jakéhokoli dialogu a obrovské finance vydané na vojenský průmysl. To vše jsou faktory, které reálně ohrožují existenci celého lidstva. Na počátku tohoto roku proto chceme naslouchat volání lidstva, abychom se cítili povoláni, my všichni, společně i každý jednotlivě, zpřetrhat řetězy nespravedlnosti a hlásat Boží spravedlnost. Nestačí jen několik příležitostných filantropických skutků. Aby mohlo dojít k trvalé proměně, je třeba provést kulturní a strukturální změny.[5]

[1] Spes non confundit. Bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025 (9. května 2024), č. 8.

[2] Srov. sv. Jan Pavel II., ap. list Tertio millennio adveniente (10. listopadu 1994), č. 51.

[3] Enc. Sollicitudo rei socialis (30. prosince 1987), č. 36.

[4] Srov. Promluva k účastníkům setkání organizovaného Papežskou akademií věd a sociálních věd, 16. května 2024.

[5] Srov. ap. ex. Laudate Deum (4. října 2023), č. 70.